Le Tour

Žlutý trikot (maillot jaune)

Žlutý trikot (francouzsky maillot jaune [majo žón]) je trikot, který nosí lídři mnoha etapových silničních závodů, původně a zejména na Tour de France. Díky tomu je možné snadno identifikovat jezdce, který byl po poslední etapě ve vedení závodu.

Za co se vyhrává

Vícedenní cyklistické závody, kterým se také říká tour podle francouzského slova pro okruh se vyhodnocují sčítáním časů jednotlivých závodníků v jednotlivých etapách. K tomuto času mohou být přidávány tresty, od tohoto času mohou být odečítány bonusy za porušování pravidel nebo za vítězství v etapách. Cyklista s nejnižším časem obdrží žlutý trikot a právo startovat další etapu Tour, což je obvykle následující den, ve žlutém trikotu.

Jezdec, který obdrží žlutý trikot po poslední etapě, v současnosti v Paříži, je celkový vítěz Tour.

Původ

Maillot jaune, který nosí lídr celkového hodnocení (ten s nejlepším celkovým časem), je ten nejcennější. Uděluje se tomu jezdci, který má nejnižší celkový součet časů za všechny doposud absolvované etapy. Na konci závodu je vyhodnocen jako vítěz Tour.

Vítěz první Tour nenosil žlutý trikot, ale zelenou pásku na ruce. Není jasné, kdy se začalo se žlutým dresem. Belgický jezdec Philippe Thys, který Tour vyhrál v letech 1913, 1914 a 1920 vzpomínal při svých 67. narozeninách v belgickém časopisu Champions et Vedettes, že dostal žlutý dres v roce 1913, když ho organizátor Henri Desgrange požádal, aby si oblékl barevný dres. Thys odmítl a řekl, že pokud by jel ve žlutém, povzuzovalo by to ostatní jezdce, aby jeli proti němu.

Řekl: „Poté argumentoval z jiné strany. O několik etap později mě přesvědčoval ředitel mého týmu Peugeot Alphons Baugé, abych ustoupil. Žlutý dres by byla reklama pro firmu a po tomto argumentu jsem tedy ustoupil. A tak byl koupen žlutý trikot v prvním obchodě, do kterého jsme přišli. Přesně mi padl, jenom jsme museli vyříznout trochu větší díru, aby jí prolezla moje hlava.“

Mluvil o závodě další rok, kdy „Vyhrál jsem první etapu a byl poražen ve druhé Bossusem o galusku. V příští etapě připadl po nehodě žlutý trikot Georgetovi.“

Historik Tour Jacques Augendre mluvil o Thysovi jako o „srdnatém jezdci… dobře známém svou inteligencí“ a řekl o jeho tvrzení, že „vypadá, že jej není proč podezřívat“. Ale: „Žádné noviny nezmiňují před válkou žlutý trikot. Protože nemáme svědky, nemůžeme tuto záhadu rozřešit.“

Historie

Formální historie, tudíž, je taková, že první žlutý trikot měl na sobě Eugène Christophe v etapě z Grenoblu do Ženevy 18. června 1919. Barvy byla vybrána buď proto, aby reflektovala žluté stránky novin, které závod organizovaly — L’Auto, nebo protože žlutá byla nepopulární barva a proto jediná zbývající, z které by výrobce mohl udělat dres při pozdní objednávce.

Obě možnosti se šíří stejně, ale myšlenka spojení barvy s Desgrangeovými novinami vypadá pravděpodobněji, protože Desgrange napsal: „Dnes ráno jsem dal tomu udatnému Christophovi překrásný žlutý dres. Už víte, že náš ředitel se rozhodl, že muž ve vedení tohoto závodu [de tête du classement général] by na sobě měl mít dres v barvách L’Auto. Bitva o tento trikot bude vášnivá.“ Samozřejmě je možné, že dostupnost jedině žluté v dostatečném množství byla pro L’Auto šťastnou náhodou a že Desgrange ohajoval volbu, kterou nikdy nemusel vykonat.

Christophe ho tak jako tak nosil nerad a stěžoval si, že diváci imitovali papoušky, kdykoliv projel kolem. Byl to zvyk povzbuzený jeho přezdívkou Cri-Cri (podle Christophe), což je výraz pro ptáka v řeči dětí ve francouzštině. Christophe vzpomínal, jak se jezdci a fanoušci posmívali: „Á, žlutý trikot! Není krásný, ten papoušek? Co děláte, madam Cri-Cri?“ a dodal: „A to trvalo celý závod.“

Když měl Christophe poprvé žlutý trikot v Grenoblu, odkud se startovala ve dvě hodiny ráno 325 km dlouhá etapa do Ženevy, nebylo žádné formální vyhlášení. Dres dostal předešlou noc a vyzkoušel si ho později v hotelu.

Po Desgrangeově smrti byly na dres přidány jeho stylizované iniciály, původně na hruď. V roce 1969 se přesunuly na rukáv, aby uvolnily místo pro symbol propagující Virlux. Další reklama na oděvní společnost Nike se objevila na spodku jezdce zipu u krku, první doplňková reklama na maillot jaune.

Desgrangeovy iniciály se vrátily na přední část dresu v roce 1972, v některých letech vlevo, v některých vpravo. V roce 1984 byly odstraněny, aby uvolnily místo komerčnímu symbolu, ale znovu se objevily v roce 2003 jako součást oslav stého výročí Tour. Jedna sada iniciál je nyní na prvé horní straně hrudi.

Původní žluté trikoty měly konvenční styl. Jezdci si je museli oblékat na pódiu přes hlavu. Po mnoho let byl dres vyráběn jenom v omezených velikostech a mnoho jezdců bojovalo s jeho oblečením, obzvláště pokud byli unavení nebo mokří. Dneska se vyhlášení provádí se zipem přes celou zadní stranu dresu a cyklista si ho obléká zepředu tak, že zasune ruce do rukávů jako do svěrací kazajky. Pak také dostává tři další dresy pro každý den, plus peníze (kterým se říká „renta“) za každý den, kdy vede závod.

Na žlutý trikot není žádná ochranná známka a proto je napodobován mnoha dalšími závody, ačkoliv ne vždy pro celkově nejlepšího jezdce: na Tour Beneluxu nosí žlutý dres nejlepší junior.

Tři jezdci ve žlutém

Poprvé a naposledy, v roce 1929, jelo v jednom dni více závodníků ve žlutém trikotu. Když závod dorazil do Bordeaux, měli tři jezdci stejný čas. Nicolas Frantz z Lucemburska a Francouzi Victor Fontan a André Leducq — ti všichni jeli ve žlutém, ale nikdo z nich si ho neudržel až do cíle v Paříži.

Problém sdíleného vedení byl vyřešen tím, že se žlutý trikot dává jezdci, který měl v průběhu závodu lepší výsledky v etapách. Zavedení krátké časovky na začátku závodu (prologu) v roce 1967 znamená, že jezdce dělí zlomky sekundy podle toho, jak etapu zajeli. Remíza, ač možná, je nepravděpodobná.

Žádný jezdec ve žlutém

Jezdci, kteří se stanou lídry závodu vinou neštěstí ostatních jezdců, nejedou další den ve žlutém trikotu.

Eddy Merckx odmítl žlutý trikot v roce 1971 poté, co jeho předchozí majitel Luis Ocaña boural v Pyrenejích na Col de Mente.

Ferdi Kubler ze Švýcarska jel v roce 1950 ve svém národním dresu namísto žlutého. To poté, co lídr závodu Fiorenze Magni a jeho italský tým odstoupili na protest proti ohrožení, které údajně hrozilo od diváků.

Holanďan Joop Zoetemelk si neoblékl žlutý trikot, který mu připadl v roce 1980, když jeho rival Bernard Hinault odstoupil kvůli zranění kotníku.

V roce 1991 jel Greg Lemond bez žlutého dresu poté, co nehoda vyřadila Rolfa Sørensena z Dánska.

V roce 2005 odmítl Lance Armstrong startovat ve žlutém trikotu poté, co byl předchozí majitel David Zabriskie vyřazen při nehodě, ale na požadavek organizátorů si jej po neutrální zóně oblékl.

V první den závodu nosí žlutý trikot tradičně vítěz minulého ročníku. Pokud ten nejede, nemá žlutý trikot nikdo. Je to volba závodníka, jestli bude startovat ve žlutém. Poslední vítěz má tradičně číslo 1. V roce 2007 nebylo v závodě ani číslo jedna, ani žlutý trikot v první etapě. Předchozí vítěz Floyd Landis byl testován pozitivně na doping a organizátoři Tour nechtěli jmenovat nového vítěze, dokud nebude vyšetřování Landise uzavřeno.